Vědci z Norské státní univerzity vědy a technologie zjistili, že ženy vnímají nevěru podstatně jinak než muži. Toto zjištění bylo pro psychology dost alarmující, jelikož předpokládali, že rozdíl sice bude, ale ne natolik markantní. A o co vůbec šlo? Inu, severské země a zvláště Norsko patří mezi země, které mají nejmenší rozdíly mezi gendery.
Ženy si tam vydělávají přibližně stejně jako muži, v rodinách vládne větší rovnost v rozdělení péče o dítě a starost o domácnost, proto se předpokládalo, že rozdíl mezi vnímáním nevěry nebude nikterak markantní.
· Pět tisíc respondentů
Norská univerzita měla základ mezi pěti tisíci respondenty, proto nejde tento výzkum brát jako podivný úkaz. Vědci si mysleli, že rozdílné vnímání nevěry a důvod žárlivosti mezi partnery je dán převážně tím, že se nějak naplňují stereotypní role očekávání ve společnosti, a ty jsou pro muže jiné než pro ženu, proto se v Norsku tak velký rozpor nečekal.
Ukázalo se ale, že tento rozdíl není určený statutárně a společensky, ale pravděpodobně biologicky. Psychologové si mysleli, že když jsou v Norsku poměry mezi muži a ženami vyrovnanější než kdekoli v západní civilizaci, jejich vnímání nevěry bude podobné.
· Evoluce
Podle psychologů i antropologů vychází rozdílné vnímání nevěry tedy nikoli ze společenského vnímání, ale z genetické danosti. Vysvětlují to tím, že ženy a muži se museli naučit rozdílným postojům při tom, jak se chovat k narozenému potomkovi.
Muž se musel naučit rozlišit, je-li potomek jeho, aby mu stálo za to investovat do toho potomka čas, peníze a cit. Na druhou stranu z pohledu ženy je narození dítěte vždy jasné, že je dítě její, proto ji nezajímá, kdo je skutečný biologický otec, ale kdo se o dítě postará, kdo ho zajistí a kdo mu dítěti zajistí společenské postavení.
