Kunhut bylo v české historii několik. My si budeme povídat o sestře Václava II. Mladičkou Kunhutu předurčili k řeholnímu povolání. Ve dvanácti letech byla svěřena do péče své tetě, kterou nebyl nikdo jiný než budoucí světice Anežka Česká.
Přesto Kunhutu čekal jiný úděl. A jejím tvůrcem se nestal nevyzpytatelný osud, ale její bratr král Václav II, který se ohlížel po polském trůnu a potřeboval podporu polských knížat, mezi které patřil i mocný mazovský vévoda Boleslav II. A účinným nástrojem spojenectví ve středověku byla sňatková politika.
A tak se někdejší abatyše vydala v roce 1291 do Mazovska, aby se stala manželkou o 14 let staršího Boleslava Mazovského. Byla jeho již druhou ženou a porodila mu celkem 3 děti: Eufrozinu, Václava a Perchtu. I když bylo manželství poměrně plodné, rozhodně nebylo šťastné a Kunhuta vzpomínala částo na klidné zázemí kláštera.
Rozpory mezi manžely ještě umocňovala politika, protože její – muž někdejší spojenec českého krále se náhle stal spojencem jeho největšího nepřítele Vladimíra Lokýtka. Politické důvody sňatku pominuly, děti odrostly, proč v manželství pokračovat?
První žena, která se rozvedla
Kunhutě nechyběla přemyslovská tvrdohlavost a vydobyla si na svém bratrovi českém králi svolení k rozvodu a tak se stala první ženou v českých dějinách, která se rozvedla.
S úlevou se svobodná Kunhuta vrátila do Čech a působila tam jako abatyše v klášteře svatého Jiří na Pražském hradě. Pokud se domníváte, že žila jen rozjímavým životem, není to tak. Působila podobně jako její milovaná teta Anežka jako rozvážná šedá eminence v pozadí královských intrik. Mimo jiné do značné míry jí vděčíme za to, že dcera zesnulého Václava II. a Kunhutina neteř Eliška Přemyslovna se provdala za Jana Lucemburského, otce Karla IV.
Kunhutě vděčíme také za velký klenot českého středověkého písemnictví a jím je Pasionál abatyše Kunhuty. Kvalita jeho iluminací přesahuje lokalitu střední Evropy a tak není nijak překvapivé, že v roce 2005 byl Pasionál prohlášen Národní kulturní památkou.
